Když jsem se poprvé rozhodl, že jdu ve svém akváriu vyzkoušet CO₂, snažil jsem se o tomto tématu dozvědět co nejvíce. Narazil jsem však na to, že i když je toto téma poměrně dobře popsána, nikde jsem nenašel kompletní informace, které by odpovídali na všechny mé otázky. Proto se chci v mých blozích věnovat právě této problematice hlouběji. Nebude to tedy jen jeden, ale celá série článků.

Od základních informací o CO₂ v akvaristice se postupně propracuji k tomu, jak systémy CO₂ fungují, jaké jsou alternativní řešení, jejich výhody i nevýhody. Navzdory detailnímu pohledu se pokusím vysvětlit vše co nejjednodušší. Teorii doplním praktickými poznatky a přidám i pár úsměvných příhod. Vzhledem k tomu, že mohu mít praktické zkušenosti jen s tím, co sám používám, se jistě nevyhnu jisté míře subjektivity. No mým cílem je být maximálně objektivní. Pokud i budu k něčemu kritický, vždy se to budu snažit podložit fakty.

Uhlík

Asi to zní jako klišé, ale my všichni sbíráme céčka. Mám na mysli ten speciální prvek, který najdeme v periodické tabulce pod písmenem C. Někdo by možná řekl, že jeho nejcennější formou je diamant, ale já si myslím něco jiného. Pro mě uhlík znamená život. Uhlík je totiž základním stavebním prvkem všeho živého - minimálně na naší planetě.

Proč oxid uhličitý?

Volný uhlík se v přírodě sice nachází, ale je zpravidla v pevném skupenství. A co je důležitější, je rozmístěn velmi nerovnoměrně. Na rozdíl od toho je oxid uhličitý součástí atmosféry a je rozpustný ve vodě. Už od dávných dob ho rostliny dokázali přijímat - pravděpodobně jste již slyšeli o fotosyntéze. Je to proces, během kterého rostliny přeměňují CO₂ na jednoduché cukry. Ty dále rostlina spotřebovává během svého života. Nejdu zde detailně vysvětlovat tento biologický proces, stačí nám vědět, že rostliny potřebují na fotosyntézu dodat tři věci: světlo, vodu a oxid uhličitý. Oxid uhličitý je v akvarijní vodě zastoupen i přirozeně. Mezi jeho největší zdroje patří dýchání fauny a výměna plynů nad vodní hladinou. V závislosti na množství a náročnosti rostlin jsou požadavky na jeho dostupnost různé. V rostlinných akváriích tyto dva zdroje často nestačí pokrýt poptávku.

(Pro zajímavost: Průměrná hodnota atmosférického CO₂ v exteriéru za rok 2019 byla něco málo přes 400 ppm. Pokud by v akváriu byla jediným zdroj oxidu uhličitého výměna plynů přes hladinu, tak hodnota CO₂ v tomto uzavřeném prostředí by byla kolem 4-5 ppm. Rostliny rostoucí i nad hladinou proto vždy uprednostňukú získávání této živiny ze vzduchu.)

Jak ovlivňuje oxid uhličitý ekosystém v akváriu?

V první řadě je to základ fotosyntézy a tudíž se při jeho dodávání stimuluje růst rostlin. Velmi malá část CO₂ se ve vodě rozpouští jako slabá kyselina uhličitá, což má přímý důsledek na pH vody. Z nepřímých důsledků je zajímavá saturace kyslíkem. V důsledku fotosyntézy se uvolňuje z molekul vody. Při správných podmínkách je to možné dokonce pozorovat. Jde o tzv. perlení (anglicky pearling), kdy se na listech rostlin tvoří malé bublinky. Dochází k tomu, když rostlina produkuje během fotosyntézy více kyslíku, než stíhá voda absorbovat. Prohlédnout si to můžete například na videu níže.

Zdravější a vitálnější růst pomáhá v prevenci řas. Z vodního sloupce jsou rychlejší odčerpává i jiné živiny a rostliny produkují méně organického odpadu (např. odumírající listy). Právě organický odpad a z něj vznikající amoniak jsou častou příčinou růstu řas. Nenechte se však zlákat krásnou myšlenkou na to, že díky uhlíku máte proti řasám imunitu. To nemáte. Máte však mnohem lepší pozici - může intenzivněji svítit a můžete pěstovat náročnější rostliny. Konečně nad ní můžete vyhrát, ne jen remizoval.

Jako všechno, i oxid uhličitý třeba dodávat s mírou. Hlavní starostí při přesyceni je zdraví vodní fauny. Prudké výkyvy, či nevhodné hodnoty pH mohou obyvatel stresovat. Ve vyšších koncentracích je plyn pro ryby a jiné živočichy toxický. Dochází ke snížení schopnosti dýchacího systému (Bohrův efekt) a ryby se mohou paradoxně zadusit i přesto, že ve vodě je dostatek rozpuštěného kyslíku. Proto je třeba při umělém dodávání oxidu uhličitého nutně sledovat jeho množství.

Kolik dodávat?

Různé rostliny mají jiné požadavky na množství CO₂ a stejně je jiná tolerance živočišných druhů. Názory nejsou jednotné v tom, co je bezpečná hladina. Obecně jsou doporučené hodnoty okolo 30 ppm. Každé akvárium je však unikátní ekosystém, a proto ho třeba brát v úvahu jako celek. Pokud chcete experimentovat s hodnotami nad touto hranicí, doporučuji důrazně sledovat chování ryb - lapání po dechu, zda apatie jsou důležité indikátory problému.

Kolik to stojí?

I když je nepříjemné dávat cenovku na ten kousek přírody, co máme doma, je fakt, že někdy se musíme vejít do rozpočtu. Způsoby na dodání CO₂ jsou v zásadě dva:

1. Výroba kvašením
2. Dávkování z tlakové láhve

Tlaková láhev je tím dokonalejším systémem s mnohem preciznějším regulováním, ale doprovázejí ji vysoké vstupní náklady. V dlouhodobém horizontu to tak strašné není, protože cena plynu je poměrně nízká. Kvašení je naproti tomu levná alternativa, která se dá vyrobit i v domácích podmínkách, ale nese s sebou vlastní výzvy.

Tomuto tématu se však budu věnovat až v dalším článku. Tímto bych ukončil úvodní část seriálu. V pokračování bych se chtěl zaměřit na zmíněné dvě alternativy a lépe přiblížit jak fungují a co všechno k nim budete potřebovat. Dotknu se i problematiky trochu kontroverzního tekutého uhlíku.

Autor: Martin Hlavňa

Další díl: Průvodce CO₂ v akvaristice II.: 4 způsoby přidávání CO₂ do akvária

Líbil se ti tento článek? Pokud bys do něj něco doplnil nebo jej pozměnil, napiš nám na info@shrimp.sk.