Logo
Nevíš si rady? Zavolej.
(Po. - Pá. od 7 - 17 hod.)
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Novinky
18.02.2021
L-sumci ze slovenského odchovu
Doplnili jsme do nabídky 7 nových druhů L-sumců. Všechny pocházejí ze slovenského odchovu. Pokud hledáš do svého akvária něco výjimečného, tak zaměř s... číst celé
23.12.2020
Vzácné druhy mečovek a krevetek v nabídce
Rádi bychom ti představili prosincové novinky z naší nabídky živočichů - nové a zajímavé druhy mečovek a krevet Caridina cantonesis. Mečovka mexick... číst celé
17.12.2020
Hlasování o ShopRoku 2020 začalo. Obhájíme spolu titul?
Podpor Shrimp v soutěži o e-shop roku 2020. Minulý rok jsme právě díky vám dokázali, že patříme mezi ty nejlepší slovenské e-shopy a získali 1. míst... číst celé
Zobrazit všechny novinky

Průvodce CO2 v akvaristice II.: 4 způsoby přidávání CO2 do akvária

V předchozím článku jsme si řekli, co to je oxid uhličitý a jaká je jeho úloha v akváriu. Nastínil jsem dva nejpoužívanější způsoby, jak dostat uhlík do vody a zmínil třetí trochu kontroverzní. V tomto článku se na tuto problematiku podíváme podrobněji.

Soda

Jako první způsob vzpomenu něco, co jsem v předchozí části nezmínil vůbec. Jde o zajímavou myšlenku, která vedla k prvním pokusům s CO2 v akváriu.

 

Pro někoho je možná trochu zvláštní nápad lít do akvária sycenou vodu. Na druhé straně, ta myšlenka není vůbec mimo. Bublinková voda je většinou sycená právě oxidem uhličitým. Neříkám samozřejmě o různé ochucených vodách ale o čisté sodě. Dokonce si ji umíte vyrobit i doma. Pamětníci si pamatují tzv. "Sifonky", dnes na to máme moderní výrobníky sody.

Když máte tedy vodu, v níž už je CO2 rozpuštěné, nestačí ji prostě nalít do akvária? Na přelomu 70. a 80. letech minulého století na tuto myšlenku přišel i zakladatel moderního aquascapingu Takashi Amano. Ve své knize z roku 1992 "Nature Aquarium World" pojmenoval tento příběh: “Five Bottles of Carbonated Water”.

Ve zkratce - jednoho dne si donesl domů 5 lahví sody a nalil je do akvária. Na jeho Kupodivu, rostliny začaly perlit. Právě to ho utvrdilo v názoru, že rostlinám chybí dostatek oxidu uhličitého.

Bohužel, v praxi má tato metoda několik problémů. Pokud se chystáte kupovat sodovku po kartonech vězte, že si připlatíte. Navíc musíte dávat pozor na jakékoli další příměsi a konzervanty. Z ekologického hlediska to také není vhodné, protože se už jen málokterá voda prodává v jiné než plastové lahvi. Vyrábět si sodu doma stejně nedává velký smysl. Se správnou redukcí si totiž láhev z moderního výrobníku sody dokážete připojit na standardní tlakový set. Tím se vyhnete relativně velkým ztrátám plynu, které doprovázejí tento proces. Problémem pro faunu může být i skokové přidání oxidu uhličitého a výzvou bude i automatizace či kontrola přidaného množství.

Tekutý uhlík

Produkt, který je často propagován jako dobrý zdroj uhlíku v akváriu, ale při nesprávném používání může napáchat velké škody. Zmíním ho v tomto článku zejména proto, že bývá někdy chybně považován za alternativu k přidávání oxidu uhličitého.

Ve skutečnosti jde o glutaraldehyd, případně jeho polymer polycykloglutaracetal. Strašné názvy, ale uvádím je proto, abyste si o nich mohli přečíst něco víc.

Ve prospěch jeho použití jako hnojiva jsem našel dvě teorie, jak funguje. Asi hodinu jsem se snažil hledat nějaké vědecké studie, které by je potvrdily nebo vyvrátily, ale nenašel jsem nic. Nevím tedy posoudit zda a v jaké míře to funguje.

    • Při chemickém rozpadu se za pomoci bakterií ve vodě rozpadá na CO2
    • Rostlina přijme látku jako meziprodukt a CO2 si sama vyrábí, případně využije uhlík jinak

Předpokládejme, že to funguje a pojďme dál. Jeho další použití je při boji s řasou. V tomto bodě bych chtěl tekutý uhlík opravdu vyzvednout jako výborný a účinný produkt. No je to biocid a jak název napovídá, zabíjí všechno živé. Ne pouze řasu. Jakkoliv děsivě to zní, to co si koupíte je většinou 1 až 2,5 procentní roztok a při dodržení dávkování výrazné škody nehrozí. Náchylnější mohou být zejména mechy nebo některé citlivější rostliny.

Co se však týká otázky hnojení, je k dispozici nesrovnatelně méně uhlíku než při používání plynného CO2. Pokud bychom se chtěli zvýšením dávkování dostat na srovnatelné množství, tak v akváriu nic nepřežije. Je zřejmě lepší než nic, ale zázraky nečekejte.

Kvasný systém

Jednoduchý a levný způsob je tzv. burčák. Jde o obyčejnou nádobu, ve které probíhá kvašení. Vedlejším produktem je oxid uhličitý. Existují hotové komerční řešení nebo si můžete kvasnou směs vyrobit doma. Na obrázku uvádím jednoduchou schéma. Dá se to udělat i lépe, ale to si řekneme v samostatném článku.

Po rozjetí probíhá reakce neustále a už nemáte možnost ji zpomalit ani pozastavit. Regulace je tedy komplikovaná, ale ne nemožná. Je důležité, abyste nikdy výstup neškrtli, protože by docházelo k narůstání tlaku, což by mohlo skončit dost nepříjemně.

Na kvašení samozřejmě potřebujete kvasnice (např. droždí nebo pivovarské kvasnice) a něco, co bude kvasit. V tomto bodě se komerční řešení většinou liší od DIY (do it yourself) řešení. Zatímco v případě po domácku vyrobeného kvasu je základem nejčastěji cukr, komerční výrobky se snaží dosáhnout stabilnější reakci použitím média, které kvasí pouze svrchu.

Největší nevýhodou tohoto řešení je zmiňovaná stabilita produkce, která má tendenci rozběhnout se prudce a pozvolna zpomalovat. Stejně je komplikací nízký tlak, což neumožňuje používat sofistikovanější řešení na rozpuštění plynu ve vodě. V neposlední řadě je třeba zmínit, že kvašení nebude probíhat donekonečna a několikrát do měsíce budete muset proces startovat od začátku.

Když vezmeme ale v úvahu všechny tyto problémy, tak se tento způsob s trochou trpělivosti dá nastavit velmi dobře. Ve výsledku tak získáte funkční řešení za málo peněz.

Tlakový systém

V současnosti nejsofistikovanějším způsobem je dávkování oxidu uhličitého z tlakové láhve. Oproti kvasnému systému je toto řešení náročnější na množství komponentů, ale benefitem je mnohem vyšší kontrola a účinnost.

Vhodně zvolená láhev vydrží dodávat CO2 do akvária několik měsíců a cena za doplnění je velmi malá. Zažité jsou tři koncepty systémů:

    • Sycení nonstop 24h denně
    • Časové spínání, které je zpravidla posunuté o 1-2 hodiny dopředu před režimem svícení
    • Spínání pomocí pH kontroleru, které udržuje pomocí CO2 nastavenou hladinu pH

Regulace probíhá jednoduše pomocí jehlového ventilu. V praxi se průtok nastavuje v "bublinkách za sekundu".

Jako nevýhodu musím zmínit větší množství dražších komponentů, které se mohou pokazit. I následkem vyššího tlaku může docházet k únikům a častější nutnosti doplňování zásob. Osobně však za největší nevýhodu považuji vstupní náklady. Platí, že čím větší láhev tím máte lepší poměr cena / výkon. Standardně je certifikována na 10 let, po této době je třeba provést tlakovou zkoušku. Častým DIY projektem bývá předělávka CO2 hasicího přístroje. Osobně s tím zkušenost nemám, takže objektivně se k tomu neumím vyjádřit. Je třeba si ale dát pozor na legislativní požadavky takové předělávky, aby vám v plnírně neodmítli naplnit tuto láhev.

Pozor na systémy, které používají jednorázové výměnné láhve. I když jsou levnější, časem se náklady nasbírají. Jak jsem zmiňoval již v úvodu, tlaková bomba se dá použít i z výrobníku sody. Někomu to může více vyhovovat zejména pokud nemáte v okolí plničku, ale třeba počítat s tím, že se také vyplatí o něco méně.

Který si tedy vybrat? 

I sycení akvarijní vody prošlo od začátků postupným vývojem až do dnešní doby. Dnes známe dva lety ověřené a bezpečné způsoby. Pokud mohu někomu subjektivní poradit s výběrem, tak za nejdůležitější kritérium považuji to, jak moc se chcete věnovat údržbě a experimentování. Akvárium máte v první řadě na to, aby vám přinášelo radost.

Pokud máte opravdu touhu po DIY činnosti, bude pro vás optimalizace vašeho vlastního CO2 systému zábava. Netřeba se toho bát. Komerční kvasné produkty bych doporučoval spíše na přechodné období, kdy potřebujete něco co bude pár týdnů fungovat. Nebo pokud nechcete experimentovat a z jakéhokoliv důvodu odmítáte láhev.

Pokud chcete něco, co zapojíte a bude fungovat několik měsíců, je tlaková láhev řešení pro vás. I za cenu toho, že raději založíte akvárium později.

Autor: Martin Hlavňa

Předchozí díl: Průvodce CO2 v akvaristice I.: Proč oxid uhličitý?

Líbil se ti tento článek? Pokud bys do něj něco doplnil nebo jej pozměnil, napiš nám na info@shrimp.sk. Budeme rádi, když také přispěješ do našeho blogu, je to jednoduché. Přečti si více o tom, jak se stát naším blogerem.

Přihlas se a nepropásni novinky, akce a slevy!


Zákaznická podpora Shrimp.cz
Ondrej Svoboda
Ondrej Svoboda
(Po. - Pá. od 7 - 17 hod.)
Copyright © 2020 Ondrej Svoboda - Shrimp.cz
 
Zpracování osobních údajů můžete ovlivnit úpravou svých preferencí ochrany soukromí.